pátek 26. ledna 2018

Srdce


Stejně jako vloni, tak i letos jsem se nechala strhnout a přidala se k šesti hlavám na šití nové deky. Jmenuje se Row by Row a tentokrát se tedy nebudou šít bloky. Každý měsíc se ušije jedna řada. A hned první lednová řada je ze srdcí. 


Na jednu řadu bylo potřeba srdcí deset. Ušila jsem je, když jsem hlídala nemocnou Kristýnku a spolu jsme i vybíraly barvy. 


Tak jsou srdíčka (opravdu jsou malá a bylo to vcelku titěrné šití) většinou něžně růžová a tyrkysová některá i vroucně červená. 


Už mě čeká jen sešití srdcí do řady. Kdybych je šila znovu, boční dílky bych šila širší tak, aby se přišívala srdce rovnou k sobě bez středového švu. Místo jeden palec širokých dvou proužků bych tedy střihla jeden proužek široký 1,5 palce.


Čekala jsem na příležitost k focení a nakonec se mi zdálo hezké nafotit srdce nedaleko rozhledny Štěpánka. 



Sluníčko se ten den neukázalo, tak jsou fotky melancholicky zamlžené a plné sněhu. Stejně jako byl celý týden naší dovolené.


Štěpánka je krásná i v mlze. Vylezli jsme i na horu, přestože bylo jasné, že výhledy do daleka nebudou a nelitujeme. 



Ale v den odjezdu jsme si museli cestu vyšlápnout znovu, přecijen vylézt na rozhlednu v takovém počasí (jakým se s námi hory loučily) se vyplatí:




Pokud jsem někoho nalákala, návod na srdce je tady.
Sama jsem zvědavá kolik řad se mi povede ušít. Oproti loňské výzvě mi tato přijde složitější, tím že jsou dílky mnohem drobnější. Ale je dobré se mít pořád co učit.





úterý 9. ledna 2018

6 Köpfe 12 Blöcke a moje první deka!




Je to tady, v lednu 2017 započatá v lednu 2018 dokončená! 
Ani jsem nečekala jak velikou radost mi udělá. A není to jen radost z deky jako takové, ale radost ze samotného šití, z překonání vcelku velkého strachu z prošívání a nakonec i z toho, že jsem vyšila spousty zbytků látek i nasyslené větší kousky.


Sešít 12 bloků chtělo spousty měření a místy i nastavování, protože některé čtverce byly bohužel menší. Ve výsledku mi to nevadí, přecijen jsem patchworkový zelenáč a umím si takové chyby odpouštět...


Rozvržení jsem si zvolila podle Dorthe Niemann. Každá ze šesti hlav tohoto projektu představila svůj návrh a mě její zaujal netypicky nahloučenými barevnými bloky. Přišlo mi, že se tím vytvořil takový proud nebo vodopád barev uprostřed černé. Oproti Dorthe jsem lemovala sešitými barevnými kousky látek. Líbí se mi ten kontrast k přední černé i zadní bílé straně. Při zakončování mi pomohl tento podrobný návod na lemování.


Moc se mi líbí deky ostatních s rafinovaným prošíváním, ale sama jsem si na takové prošívání netroufla. Vybrala jsem jednoduché linie a myslela jsem, že ještě prošiji i vzory jednotlivých čtverců. Ty jsem nakonec neprošila, třeba se do toho ještě jednou pustím, ale deka vypadá vcelku dobře i tak, tak nevím jestli mě něco nakopne... 


Protože je to opravdu velký kousek, se kterým jsem si dlouho hrála, chtěla jsem i pěkné fotky. V mlžném pondělním Krumlově deka hezky září. Jen jsem jí pak musela prohnat pračkou, přecijen ty mokré zídky nebyly úplně čistoskvoucí! 




Nevím jestli bych deku stihla už v lednu nebýt naše Kristý nemocná. Po práci toho šití tolik nestíhám. Každopádně teď se můžeme před nemocemi schovávat i pod touhle novou obří dekou. 

Ještě bych chtěla poděkovat paní Kamené, která mi doporučila na výplň rouno z čalounictví 
v Budějovickém Prioru. Přesně jak říkala, spodní i vrchní látky krásně držely a během prošívání neklouzaly. Samozřejmě jsem hustě špendlila.

neděle 7. ledna 2018

Sloní trika

Po dlouhé době jsem zase šila sloní trika. Padly na ně poslední zbytky skvělého bavlněného oboulícu z Moraviatexu. Původně to mělo být jen jedno triko pro malého synovce Vítka. 



Ale střihla jsem omylem dva stejné rukávy, tak vznikla trika dvě. 



Během šití mě viděly děti a obě zatoužily po vlastních tričkách s chobotem. A radost z nich mají velikou, i když mě ty látky přijdou spíš miminkovsky pyžamkové. 


 Kristý má slonů nejvíc.


Všechna trika zdobí tkané stužky. 


A největší Tondovo triko se už ani nevešlo celé do záběru.


Hromádka sloní radosti.