pondělí 19. září 2016

Sandály


Na facebooku jsem narazila na paní Bohumilu Brůnovou a její krásné sandály. Když jsem zjistila, že stačí sehnat alespoň šest lidí, prostory a ona přijede. Šlo už všechno překvapivě rychle. Nakonec nás bylo osm a v prostorné klubovně oddílu jedné z nás jsme krásně strávily propršenou neděli.  


Některé vybíraly z hromady krásných knoflíků...


...všechny jsme se musely pořádně podívat na to, jaké vlastně máme nohy...


... a pak s velkou pomocí skvělé učitelky, jsme řezaly...


...barvily a sušily...


... zkoušely s asistentem i samy...


... až padla tma a my si mohly odnést každá svoje krásné botky na míru!

Pokud se chcete stejně jako my ještě víc těšit na léto, samy si ušít mokasíny nebo dokonce koženou kabelku. Koukněte k paní Brůnové! Kdo by chtěl botky na míru ušít najde ji i na fleru

neděle 4. září 2016

Puntíkatá

 

Blog je taková moje popelka, i když občas sem ještě něco dám. Třeba sukni, kterou jsem ušila pro Marťu už na jaře. Ale pořád mi na ní něco chybělo...


Tak jsem si v létě ještě pohrála s jednoduchou výšivkou.


Sukně je z puntíkaté biobavlny a nepuntíkaté nebiobavlny. 


A výšivka pěkně drží spodní lem tam, kde má být.


Trocha roští na konec, aneb když už toho na zahradě moc nekvete, ale sousedovi pořádně zarostlo rumiště.


Plnokvětou mydlici a ostálky doplnili rozkvetlá i odkvetlá mrkev obecná, rdesno červivec...


...a vrbovka chlupatá.


Spodní lem kytice je z velkých listů kaly (Zantedeschia albomaculata).

neděle 14. srpna 2016

Svetr


Když jsem uviděla návod na vlněný svetr October Dream neodolala jsem a nakoupila vlnu s alpakou. Sice jsem nikdy norský vzor nepletla, ale k nákupu mě popostrčily i 30% slevy. Tašku plnou klubíček jsem zastrčila do skříně a plánovala si poprosit tetu, aby mi svetr upletla k Vánocům.


Pak ale přišlo léto a mě diagnostikovali encefalitidu. Zákaz čtení, koukání na televizi, chození na slunce a celková únava mě nejprve donutili pořádně se vyspat, ale pak už mi to bylo dlouhé. Vzpomněla jsem si na klubíčka a začala ve chvilkách mezi spaním pěkně hladce plést nekonečné šedé řádky svetru. 


Když bolesti začaly ustupovat a z krve se ukázalo, že nepůjde o klíšťovku nýbrž boreliozu, začalo taky ubývat šedé vlny - a přišel čas na norský vzor. S pomocí babičky, tety a názorných video návodů jsem vcelku rychle pochopila jak na to. 


Střídání barev a vzorů mě pohltilo.


A svetr byl po měsíci a kousek na světě. 


Pletení ale nebylo úplně bez komlikací - plete se na kruhových a ponožkových jehlicích. Spodní lem jsem pletla dvakrát, protože na poprvé jsem si při napojení kruhu neohlídala přetočení ok a celý lem byl překroucený. Jak se toho vyvarovat je krásně nafoceno třeba tady


Oproti návodu nemá rolák, protože Nepal od Dropsu, na to jak je krásný, kouše. Naštěstí ne tak moc, abych svetr nenosila!


pátek 22. července 2016

Pivoňky III.


A třetí poslední pivoňkový pugét. Zase ze zahrady naší nové chalupy. 


A zase s obláčkově bílou bršlicí, ta tam totiž víc něž hojně roste. Spolu s jemně zeleným kontryhelem - který si pěstuji všude, kde můžu. 


Pivoňky v posledním pugétu jsou nejpestřejší - jednoduché bílé se střídají s bílými plnými a růžové jsou hned tři odstíny. 


Tady jsou vedle sebe světlounká a tmavší růžová společně s modrou poděnkou. 

Jsem ráda, že jsem si je vyfotila, protože teď už jsou květy v kompostu a rostliny po přesazení sbírají síly na další rok! 

Pivonky II.


Díl druhý: pivoňky ze zahrady naší nové chalupy. Focené na zahradě chalupy mých rodičů.


Spolu s pivoňkami je v pugetu všudypřítomná bršlice husí noha, kontryhel...


modrá podeňka...


a fialový kostival. 

středa 20. července 2016

Pivoňky I.


Malý vzpomínkový seriál na kvetoucí pivoňky. Díl první:pivoňky ze zahrady u domu.


Spolu se žlutými denivkami, odkvetlými orlíčky, listy mydlice, kontryhelem, kuklíkem, přesličkou a jednou modře rozkvetlou černuchou.



středa 15. června 2016

Rozkvetlá Kaplice


Kaplicí často projíždíme, nedávno jsme ale zastavili prohlédnout si místní nové i staré parky. Tedy spíš parčíky. Sice malé rozlohou, ale pestrostí květin a nápaditostí prolejzaček a jiných roztodivných instalací mě nadchly.


Děti si osedlaly dřevěné stádo oveček. A zatímco se klouzaly, houpaly a lítaly kolem...


...já se mohla kochat záplavou barev a vůní.



V Parku Času už nebyla hřišťová lákadla. Sluneční hodiny a znamení zvěrokruhu v jejich okolí, spolu s velkým hmyzím hotelem se líbily malým i velkým.


V nejmenším parčíku po cestě na náměstí se dají omýt upatlané ručky a pak hurá do cukrárny.